Hacker o reklamě

A je to za námi – dnešní díl uzavře seriál sedmero komunikačních modelů. Chápu, že to nebylo zrovna nejzáživnější čtení, příště se zaměřím na aktuální dění v reklamě. Rád bych taky dokončil své "velké blogové dílo" – kritiku filmu Český sen, respektive jeho autorů. Na to vše se tedy můžete těšit.

Westleyho a MacLeanův "jehlan" – mezičlánek v masové komunikaci

Newcombův "trojúhelník" – od interpersonální k masové komunikaci

Kruhové modely komunikace – Osgoodův a Schrammův a Danceho

Rituálový model Jamese Careyho

Gerbnerův model komunikace

Na komunikaci se dá nahlížet z mnoha úhlů. Zkusme se na reklamu a její funkci podívat optikou nejznámějších komunikačních modelů – výsledné rozdíly nás možná překvapí.

Jednostranné vs. dvojstranné sdělení

Tak zní titulek článku, který vyšel 8. února na serveru Lidovky.cz a 9. v tištěné verzi LN. Referuje o tom, že výzkum společnosti Factum Inventio potvrzuje jednoduše geniální teorii o Efektu třetí osoby (nebo-li 3rd person effectu), o kterém jsem psal v prosinci.

Postoj k určitému objektu, problematice, dění, je veličinou dynamickou. Často navíc není postoj deklarován, ale projevuje se v činnosti (např. nejsem rasista, ale těhotnou černošku nepustím v tramvaji sednout) a je verbalizován, tedy i zpětně generován, na základě podnětu (při setkání se zmíněnou černoškou nebo při rozhovoru, např. dotazu výzkumníka veřejného mínění).

Starověká rétorika pracovala s pojmy, teoriemi a postupy, které jsou stále živé, a dokonce stále aktuálnější. Soudobost řady teorií a praktických doporučení Aristotela, Kvintiliána, Georgia, Teisiáse, Koraxe a dalších byla pro moderní vědy překvapivá: po desetiletí se očekával vznik teorií, které ty antické překonají, nebo je dokonce budou negovat.